V dnešním blogu bych Vás ráda seznámila se svou nejnovější kresbou. Při toulkách přírodou mne asi před měsícem zaujal jeden důkladně prožraný pařez. Struktury jsou jednou s oblastí, která mne velmi zajímá a jíž se tu a tam nechám inspirovat ve své tvorbě.
Toho dne jsem tedy na vycházce v lese prohlížela onen pařez zblízka od mohutných kořenů až nahoru k zetlelým výčnělkům a žasla nad tím, kolik chodbiček, dírek, průchodů a úlomků v něm lze nalézt. Opravdové bludiště. Kromě toho jsem si uvědomila ještě vzácnost toho, že mne zaujal, když jsem určitě v předchozích týdnech několik takových minula zcela bez povšimnutí. Jistě to má nějaký význam.
Pařez jsem si nafotila s tím, že by se mohl stát námětem pro kresbu. Kreslím již poměrně zřídka, ale o to déle nechávám nápady zrát. Ve chvíli, kdy si beru papír a kresebné náčiní, mívám již jasno o tom, jak má vypadat výsledek. Vlastní kresbu mám často rozdělanou jeden i dva týdny, než ji dokončím.
V tomto případě se můj nápad vzdálil od původního pařezu-bludiště, který mi připadal trochu prvoplánový, směrem k pařezu-punku. Již při pohledu v lese se mi totiž líbil zářivý oranžovo-žlutý mech rašící na vršku pařezu z jeho skulin. Byl to i doklad koloběhu, jak staré slouží jako základ novému. A ten mech na "hlavě" pařezu mi něčím velmi připomínal punkerské číro.
Po několika týdnech jsem se tedy pustila do kresby pařezu s jeho rozmanitými strukturami. Do poslední chíle jsem váhala, zda zářivě oranžovo-žlutý roztřepený bochánek nalepit či nikoliv. Zvítězila ale chuť dostát původnímu záměru a upozornit na (snad) zajímavou paralelu. A tak je tu Pařezový punk. Kresba tužkami různých tvrdostí na formát A3, doplněná sametovou textilní aplikací.
Věřím, že některé z vás zaujme a děkuji vám za pozornost.