Druhý květnový víkend jsme stejně jako loni strávili v Bohuslavi v Českém ráji. Prošli jsme známá místa skalního města, navštívili Trosky a také pili z mnoha pramenů. Právě o nich bude tento blog.
Přímo pod Bohuslaví prochází naučná stezka Podtrosecká údolí. Stačí jít kousek zpět po silnici, po chvíli se dát vpravo, sejít svah a přijdeme k rybníku a tábořišti Vidlák. Tudy prochází naučná stezka. My jsme prošli kratší úsek směrem k Borku. Nejdříve jsme přes louku okolo rašeliniště Vidlák došli k rybníku Hrudka. V jeho blízkosti je stejnojmenná studánka s odpočívadlem. Chvíli jsme si tu poseděli a pokračovali jsme ke studánce Čtyřlístek. Ta je po nedávné rekonstrukci opatřena kamennou obezdívkou s přístřeškem.
Při procházkou skalním městem jsme se letos prošli i údolí v oblasti Kapelník. Obklopen vzrostlým devětsilem a přesličkami tu protéká potůček vycházející ze Zdeňkova pramene. Je to pěkné a klidné místo k odpočinku. (Cesta není značená.)
Již loni jsme prošli Angrovu stezku (modrá turistická značka) vedoucí ze Sedmihorek skalním městem až na Zlatou stezku Českého ráje. Mezi Sedmihorkami a oblastí Kapelník je vícero různě silných pramenů.
Pramen Čtyřlístek mne spolu s údolím, v němž se nachází Zděňkův pramen inspiroval ke kresbě Čytřlístkový pramen. Cesta ke konečné formě mi dala docela zabrat. Už když jsme byli v tom tichém, jakoby zapomenutém údolí u Zdeňkova pramene, dcerka skládala kvítky na kousek kůry a já jsem seděla na lávce přes potok, stíněný mohutnými listy devětsilu, věděla jsem, že tohle chci zaznamenat. Několik dní po návratu domů při opakovaném prohlížení fotek se potůček v zatím neurčitých úvahách začal propojovat se studánkou Čtyřlístek. Postupně se k sobě přibližovali, až se z nich stal jeden jediný pramen a potok upomínající na všechny studánky, ze kterých jsme v Českém ráji pili, a potoky, u kterých jsme odpočívali. Měla jsem pocit, že to bude to pravé.
Přesto jsem se nevyhnula té méně příjemné fázi kreslení, která přijde pokaždé. Kresba je už několik dní rozpracovaná, do konce ale ještě zbývá hodně a nejasnosti zůstávají. Přichází pochybnosti, jestli jsem se tentokrát nechytla špatného motivu a neodbytný pocit, že tentokrát se to možná moc nepovede. Zdálo se, že vše důležité se odehrává na kresbě dole a nahoře. Se střední částí jsem si nevěděla rady a jen opatrně jsem fixem ukusovala z bílé plochy papíru. A jak to tak bývá, to nejjednodušší řešení bylo to nejbližší – po dlouhém přemítání, kudy by měl potok protékat, jsem došla k tomu, že to bude louka. A vyšla z toho louka podobná té, kterou jsme šli ke studánce Čtyřlístek.
Na kresbě jsem pracovala v průběhu dvou měsíců a konečně je všechno na svém místě. Rychle sílící potok, louky, mohutné srdcovité listy i křehké květy devětsilu. Některé koruny vzdálených stromů se již odpoutaly od kmenů a vznesly se. Teď plují po nebi společně s bílými oblaky. Za přístřeškem, který chrání pramen, pomalu zapadá slunce. Tam, kde se odráží na hladině potoka, plují ve vodě tři ryby-strážkyně.