.jpg)
Leden bývá měsícem klidu, přemýšlení, kam směřovat v novém roce. Spí příroda, spí obchod, je více času na kreslení. Předjaří - mně nejmilejší část roku - je na dohled. S radostí pozoruji první sněženky a ranní ptačí štěbetání mne ujišťuje, že velké probouzení začne co nevidět. Něco z těchto pocitů jsem vložila do nové kresby, kterou jsem po více než čtrnácti dnech doťupkovala minulý čtvrtek.
Když ji, ještě nedokončenou, viděly děti na výtvarném kroužku, divily se. Ptaly se, jak dlouho mi to ťupkování trvá. Některé řekly, že by na to neměly trpělivost. Rozumím jim. Také bych u obrázku nevydržela tři hodiny v kuse. Věnovala jsem mu většinou třeba hodinu ráno, pak dvě hodiny večer. Promýšlení a kreslení jsem střídala s mechanickým - a relaxačním - ťupkováním. Teď je hotový a já jsem moc ráda, že jsem mu věnovala čas. Stejně jako dvěma kapsičkám, které vznikaly zároveň s ním.
Králíci a zajíci jsou jedním z mých oblíbených témat. Inspirací pro kapsičky i kresbu mi byly fotky polárních zajíců a také náš králík Vilík.
